Po teplém ranním probuzení jsme si dopřáli parádní snídani – opečené tousty s Nutellou, křupičky s mlékem a samozřejmě kávu. Děti si ještě naposledy užily moře ve Francii, zatímco my dospělí jsme sbalili celý tábor. Pak už nás čekala cesta směrem na Carcassonne.

Jízda trvala zhruba hodinu. Během ní jsme udělali jednu neplánovanou zastávku, protože Api se udělalo nevolno. Naštěstí Kačka všechno skvěle zvládla a mohli jsme pokračovat dál.

Carcassonne nás nadchlo. Připadali jsme si jako v pohádce nebo v deskové hře. Prošli jsme celé opevněné město, obdivovali úzké uličky, kamenné domky, malé obchůdky, nádhernou katedrálu i všudypřítomné věžičky a hradby. Samozřejmě nechyběla výborná zmrzlina a ledová tříšť.

Po dvou hodinách jsme se vydali zpět k autu. Tentokrát nás čekala asi hodinová cesta do safari Réserve Africaine de Sigean. A musíme říct, že to byl jeden z nejlepších zážitků celé dovolené.

Autem jsme projížděli několika obrovskými výběhy, kde zvířata žijí téměř volně. Žádné klece, ale rozsáhlé přírodní prostory, ve kterých jsou zvířata skutečně doma a auta projíždějí jen po vyznačených cestách. Jen pár metrů od nás jsme viděli černé medvědy, lva se lvicí, antilopy, gazely, buvoly, pštrosy, emu a spoustu dalších zvířat. Asi půl hodiny jsme projížděli jednotlivé části autem a potom jsme pokračovali pěšky. Děti si užily papoušky, plameňáky, žirafy i další zvířata a samozřejmě nechybělo ani malé hřiště.

Po safari už nás čekala poslední francouzská etapa – přejezd do Španělska.

Cesta byla tentokrát trochu náročnější. Silně foukal vítr a řízení nebylo úplně jednoduché. Přesto jsme věděli, že dnes do Španělska prostě dojedeme. Když jsme na dálnici míjeli cedule s nápisy Barcelona a España, bylo to skoro neuvěřitelné. Opravdu jsme dojeli až sem. A nejlepší na tom je, že nás ta cesta pořád neskutečně baví.

Najít kemp ale nebylo úplně jednoduché. Marťa nejdřív přejela odbočku do vinic, kde se kemp schovával. Po otočení jsme zase špatně odbočili a vydali se cestou necestou na místo, které vypadalo jako všechno možné, jen ne jako kemp. David se šel raději podívat pěšky a po chvilce rozhodl, že tady dnes určitě spát nebudeme. Otočili jsme auto, vrátili se na hlavní silnici, zkusili další cestu… a tentokrát jsme byli správně.

A stálo to za to. Kemp byl naprosto kouzelný. Uprostřed přírody, s nádhernými sprchami připomínajícími malé wellness, útulnými toaletami se stolečkem a knížkami, obrázky na stěnách i malou kuchyňkou. Prostě místo jako vystřižené z cestovatelské knížky.

Za chvilku dorazili i Kaldíčci. Podle vyprávění Kačky a Roba byla jejich cesta stejně dobrodružná jako ta naše. Chvíli řešili, odkud se ozývají podivné zvuky, jestli je to jen vítr, nebo něco na autě, pak zase kontrolovali, jestli se něco neutrhalo, a nechyběl ani přesun dětí za svodidla. Zdá se, že menší dobrodružství na cestách už se stává naším každodenním rituálem.

Po příjezdu jsme připravili spaní, uvařili večeři a s Davidem jsme se shodli na jedné důležité věci – konzervy od řezníka z Bydlíkového srazu jsou úplně jiná liga než ty z obchodu. Jsme fakt rádi, že jsme si je vzali s sebou.

Po večeři jsme si dali skvělou sprchu, vyčistili zuby a kolem půl jedenácté jsme všichni spokojeně zalezli do stanů.