Ze čtvrtka na pátek jsme spali v obrovském kempu asi 30 kilometrů od Barcelony. Tedy… kemp je možná trochu nadnesené označení. 😄 Spíš to připomínalo karavanové městečko, kam lidé z Barcelony jezdí na víkendové pobyty. My jsme ale měli štěstí, měli jsme místo úplně stranou, mezi stromy v borovicovém háji. A to bylo skvělé. 🌲❤️

Noc byla spíš chladnější než teplá, takže jsme zase vytáhli spacáky a holky svoje „bydlíkové“ peřinky. Ráno jsme se ale nějak nemohli nastartovat. Všechno nám trvalo o něco déle a nakonec jsme vyráželi až před jedenáctou. Vidina dalších zážitků nás ale přece jen vytáhla z kempu. ☺️

První zastávkou měl být starý kamenný klášter ukrytý ve skalách. Dorazili jsme chvíli před polednem, ale rychlým pohledem na hodinky jsme přehodnotili plán. Klášter si necháme na později a nejdřív vyrazíme za dravci.

A dobře jsme udělali.

Už samotné místo, kde dravce chovají, bylo nádherné. Velké voliéry, spousta stromů a příjemné prostředí. Ve 12:30 nás čekala prohlídka s průvodkyní. Ta byla samozřejmě v katalánštině, takže jsme si ji s pomocí překladače tak trochu „dali“. 🤣😂📚 Ale zvládli jsme to!

Ve 13 hodin začala samotná ukázka dravců. A to byla BOMBA. 💣

Místo pro představení bylo přímo na hraně skály a výhled do okolní krajiny byl naprosto úchvatný. Když se nad námi začali prohánět dravci, mělo to díky tomu úplně jiné kouzlo. Viděli jsme supy, orly 🦅 i menší dravce a hlavně jsme mohli pozorovat, jak funguje příroda.

Ptáci využívali teplé vzdušné proudy, nechali se jimi vynášet vzhůru a jen tak plachtili nad našimi hlavami. Poslední ukázka byla společná – asi deset ptáků najednou. A to byla nádhera.

Létali si, kam chtěli a jak chtěli. Bez omezení, bez klecí, bez nucení. Prostě volně. Bylo to něco, co jsme ještě nikdy nezažili.

WAU. ❤️

Potom jsme se vrátili zpět ke klášteru z 11. století. A tady přišlo další velké překvapení.

Místo bylo naprosto úchvatné. Z horní hrany skály jsme postupně sestupovali níž a níž a kolem nás se objevovaly potůčky, jezírka a malé vodopády. Dokonalé spojení přírody a stavby vytvořené člověkem před stovkami let.

Kaple vytesaná přímo do skály. Jezírko hned vedle kláštera. A vodopád, který při dostatku vody padá přímo do něj a dál pokračuje potokem mezi skalami.

Tohle se slovy popisuje jen těžko.

Člověk si připadal jako v pohádce. Jako by se na chvíli zastavil čas a všechno, co existovalo předtím a co bude potom, najednou přestalo být důležité. Zůstalo jen TADY A TEĎ. ❤️

A když už jsme si říkali, že to snad ani nemůže být krásnější, přišli jsme k dalšímu vodopádu. Voda padala ze skály, kolem nás poletovaly drobné kapičky a celé místo působilo skoro neskutečně. 💦

Jako by to někdo namaloval. Nebo napsal do pohádkové knížky.

Jenže tohle nebyla pohádka. Tohle byla skutečnost.

Děti byly nadšené stejně jako my. Kája má z tohoto dne snad milion fotek. 😄 Izí si zase užila péči o Marianku a cestou zpět k autu jsme se všichni, děti i dospěláci, vyřádili v malém potůčku. Zchladili jsme si nohy a Marianka se rovnou vykoupala. ☺️🥰🌞

S Kačkou jsme si pak už jen řekly:

„WAU. Tohle bylo boží. Tohle byla krása.“ ❤️

A to den ještě nekončil.

Poslední zastávkou před spaním byl Montserrat. Už samotná cesta nahoru byla zážitkem. Tolik klikatých silniček a zatáček jsme snad za celou dovolenou ještě nepotkali. 😅 Kolem nás se tyčily obrovské skály a hory úplně jiného charakteru, než jaké jsme zatím viděli. Byly kulaté, oblé a některé připomínaly části lidského těla. 🤚👆👊🫶

Do Montserratu jsme dorazili kolem šesté hodiny večer, takže už tu nebylo tolik lidí. Viděli jsme obě lanovky i zubačku, která vozí návštěvníky z města pod horou nahoru ke klášteru.

Měli jsme obrovské štěstí i trochu smůlu. Lanovka na vrcholek už byla zavřená – poslední jela v šest. Díky tomu jsme ale stihli závěr mše přímo v bazilice.

A byl to další silný okamžik.

Bazilika byla nádherně nasvícená. Všude kolem nás mozaiky, zdobená podlaha, detaily, které člověk nestíhal vnímat najednou. Bylo to poetické a magické. A když mše skončila, světla zhasla.

Najednou se z nádherně osvětlené baziliky stalo ponuré, tajemné a přitom ještě kouzelnější místo.

Úplně jsme si dokázali představit, jak malý se člověk musel cítit, když sem vstoupil před několika staletími.

A nad oltářem byla ona – malá soška Černé Madony. 🖤

Podle legendy pastýři po několik sobot slyšeli podivné melodie a pozorovali světlo vycházející z nebe. Později se podařilo biskupovi v jedné z jeskyní najít malou sošku Panny Marie. Když ji chtěl odnést, byla tak těžká, že s ní nebylo možné pohnout. Proto zůstala na místě.

Už v 11. století zde proto vznikla kaple a následně zde začali působit mniši. Z Montserratu se postupně stalo významné poutní místo, kam po staletí přicházejí lidé, aby se mohli před Černou Madonou zastavit a pomodlit.

A nám se podařilo ji vidět také.

Mohli jsme se jí dokonce dotknout a něco si přát. A to bylo naše třetí velké WAU dne. ❤️

Samotné místo je nádherné. Člověk se jen musí trochu odmyslet od davů turistů, které sem proudí. Vedle baziliky jsme s holkami zapálily svíčku. Je to naše tradice – v kostele zapálit svíčku za ty, kteří už tu s námi nejsou, ale pořád zůstávají v našich srdcích.

S Kájou jsme pak utíraly ukápnuté slzy. 😢 Vzpomněly jsme na všechny, kteří nám chybí, a na to, jak moc je máme rády. 😌❤️🥰

Po osmé večer jsme vyrazili hledat místo na spaní.

Náš „kemp“, jak tomu pořád říkáme, byla tentokrát vlastně zahrada u menšího domečku, ke kterému jsme se dostali po úzkých, klikatých cestičkách. Když jsme kolem půl deváté dorazili, přivítal nás dlouhovlasý, usměvavý, typický Španěl. Zrovna hrál na bicí a místo klasického „dobrý večer“ se nás zeptal, jestli si dáme vychlazené pivo a jestli děti chtějí vychlazenou vodu. 🥰❤️

Úsměv od ucha k uchu, naprostá pohoda a přesně ta atmosféra, kterou na těchto místech milujeme.

Spaní jsme připravili během chvilky. Kačka mezitím uvařila skvělou rajskou s těstovinami a kolem půl jedenácté vyrazily děti spát. 😴

My dospělí jsme ještě chvíli plánovali další den a přemýšleli, kam se vydáme dál.

Pro nás byla noc celkem běžná, spíš chladnější než teplejší. Kaldíčci ale takové štěstí neměli. V jejich stanu se totiž usídlilo šílené množství komárů. 🦟😂 Takže zatímco my jsme spokojeně spali, oni měli o noční program postaráno.

A tak skončil další den našeho španělského dobrodružství.

Den, který měl hned několik velkých WAU. ❤️ A popravdě, celý tenhle trip je takové velké WAU. Každý den máme tolik zážitků, tolik dobrodružství, že mám pocit, jako když čteme knížku a jsme ve fantazii, a ne ve skutečném světě. ❤️🌞🫶