Dnešní ráno je poněkud extrémní. Časový posun a málo spánku v přeletový den nespraví 8 hodin. Vstáváme v 6:30, abychom stihli brzký vlak do Kyota s domněnkou, že tam bude ještě málo turistů. V Kyotu přestupujeme na lokální linku, abychom se dostali až do části Inara a po výstupu kupujeme matchu a kafe - jsme unavení.

Z Inary totiž začíná cesta (Fushimi-Inari taisha) známá svým lemováním červenými branami Tori. Jsou to brány s typickým tvarem, které jsou symbolem šintoismu a často je daruje fyzická osoba nebo firma jako důkaz víry. Je jich tu fakt hodně. A turistů, už v 8:00, kdy přicházíme, taky. Nicméně později, když z místa odcházíme, zjišťujeme, že jich tu může být ještě mnohem více. 

Je tu vícero cestiček, a tak volíme tu nejturističtější 😀 nicméně po chvíli se nám naskytuje příležitost opustit hlavní trasu a jít kolem lesem. Cesta nám odhaluje pohledy na historičtější svatyně i bambusový les, a to všechno bez lidí

Po pár minutách se ale dostáváme zase na hlavní cestu, po které stoupáme až na vrchol. Fotky bran a s branami jsou samozřejmostí. Obzvlášť ve chvíli, kdy zrovna nejde žádný turista a záběr je bez lidí.

Na vrcholu není nic jiného než “další” svatyně. Rychlá prohlídka a jdeme dolů.

Následuje přejezd o kus víc na sever do historické části Gion. Prý jsou tu gejši, ale my žádné neviděli. Přijeli jsme primárně navštívit Maruyama park, kde jsou sakury, a taky prohlédnout si šintoistické chrámy v okolí (hlavně Choi-In). Krása a klid. A taky streetfood jídlo, po kterém vyrážíme zase na vlak a přejíždíme k turisticky známému bambusovému lesu v oblasti Arashiyama.

O bambusovém lese jsme si mysleli, že jde o nějaké velké území, kde se to po chvilce rozprostře, ale omyl. Je to jedna cesta mezi malými plochami bambusů, cca 2 km dlouhá. No bylo tam plno, a tak jsme zahnuli na vyhlídku. A pak k ještě jednomu starobylému chrámu Gio-Ji, který byl v 17h už zavřený. Takže Terka na koníčka a koukačka přes zeď.

Po cestě zpátky na nádraží jsme to vzali ještě přes Seiryoji Sagashakado chrám - žádný lidi!!!

Kolem 19 přijíždíme do Osaky a jdeme domů skrz známou ulici Dotonbori. Prý je tu dobré jídlo a street food. Kuba tedy zkouší Takoyaki (smažené koule s náplní, nejčastěji s nějakým mořským plodem). V jednom stánku totiž inzerovali, že jsou s hovězím Wagyu. Že šlo o mylnou představu čisté hovězí náplně si Kuba uvědomil hned po prvním kousku, když ucítil kus chapadla chobotnice. Nicméně to špatné vůbec nebylo. Pokračujeme dál, a protože je to tu hrozně drahé, volíme některou z bočních uliček, abychom si dali pořádné jídlo. V jednom podniku nás víta klasický japonský kuchař “Ohajó”. Miska s rýží a masem uspokojila Terku i Kubu, a tak můžeme jít spokojeně spát.