Nastavený budík v 6 hodin nám signalizuje, že bychom se měli začít připravovat na východ slunce. Omyl. Kuba vylézá ze spacáku do promrzlého pokoje a otevírá okenici - déšť a mlha. Takže rozhodnuto - zůstaneme ještě v posteli.
Kolem sedmé si jdeme udělat snídani a pak balit. Správce chaty stále spí, a tak v 8 nemáme ani světlo (není puštěný generátor), ani odemčeno. Děláme si tedy zatím v kuchyňce teplou kaši. Po pár minutách je konečně vzhůru a předpovídá déšť na celý den - smůla. Tak si dáváme ještě kávu a chvilku po 9 vyrážíme v dešti zpět na parkoviště. Po cestě potkáváme pár bláznů, kteří jdou nahoru v tomhle počasí. Asi nic neuvidí. Nicméně postupně přestává pršet a na parkoviště přicházíme už bez deště.
Následně sjíždíme na pobřeží s plánem přejít pobřeží po Larano trailu, který se táhne mezi Machico a Porto da Cruz. Nicméně jsme se rozhodli si to prodloužit už od Caniçal po tečkované cestě na útesech, protpže by tam měly být krásné výhledy!
Parkujeme zdarma u hřbinova v Caniçal, odkud trasa začíná. Kubovi se moc nelíbí profil na mapách a tak začátek obcházíme a Terce se to nelíbí (PS později jiný den jsme se tam vrátili a nakonec všechno super). Připojujíc se na cestu o kus dále se nám otevírá krásný výhled na útesy i východní výběžek Madeiry - Ponta Saõ Lourenço.
Pokračujeme v cestě nahoru a dolu a obdivujeme výhledy. Po pár kilometrech se připojuje Larano cesta z Machica. My po ní pokračujeme. Její profil je ale značně mírnější než co jsme šli dosud z Caniçal. Vlastně je to rovina. Výhledy stále nádherné, ale už je tu víc lidí kvůli dobré dostupnosti.
Po necelých 4,5 hodinách a asi 12 km od úplného začátku jsme na konci značené cesty. Podle mapy kousek od města Porto da Cruz, odkud jsme chtěli jet busem nebo taxíkem. Realita je ale taková, že centrum města je sice vzdušnou čarou asi 2km, ale asi 350 výškových metrů pod námi s klikatou cestou. Po našem výkonu jsme celkem uťapkaní a tak se díváme, zda tu jezdí Bolt. Jezdí! A Uber taky! A je levnější. Scházíme asi 10 min na hlavnější silnici, abychom redukovali náklady a voláme Ubera. Do 10 min máme potvrzeného řidiče a za dalších 15 min nás vyzvedává místňák v Dacii.
Pochválil nás za volbu Uber místo autobusu - poměr doby jízdy je 15min vs 1,5h ve prospěch auta a cena není až tak odlišná - 15 EUR za Uber vs 2x dva autobusy s přestupem x 2,5 EUR/os/bus. Tzn celkem by nás busy vyšly na 10 EUR. Tím nás celkem uklidnil. Přidal pár dobrých tipů, jak spojit výlety a doporučil restaurace, které má jako místňák rád (později jsme sice kvůli času nevyužili ani jednu, ale mají dobré recenze).
Je asi 15:30 a my v Caniçal měníme auto za naše a jedeme směr výběžek Ponta de Saõ Lourenço. Komicky auty přeplněná silnice imitující parkoviště se v tuto dobu začíná vyprazdňovat, a tak parkujeme začátku pěší trasy úplně nejblíž, jak to jde. Kupujeme povolení (vstup na trasu za 3€/os) a vyrážíme.
Po cestě potkáváme spoustu lidí, kteří se vracejí a jen pár, kteří jdou naším směrem.
Po nějakou dobu se nám odkrývají krásné zákoutí útesů až dorážíme k nejvzdálenějšímu bodu trasy (nikoliv výběžku - ale tam se už bohužel nesmí). Je tu kavárna, ale bohužel taky 17:15 a zjišťujeme, že před 15 minutami zavřela. Super. Terka potřebuje záchod a ten je součástí kavárny - hold to řešíme jinak. Od sousedního kopce, na který všichni chodí a nás taky lákal, nás nakonec odradila cedule zákaz vstupu. Možná jsme byli jediní, kteří to respektovali, ale zákaz je zákaz. Takže se pomalu vracíme a bereme to přes malý zálivek, kde se dá koupat. Společně s partou extravagantně oblečených francouzů se převlékáme a skáčeme do moře. Studené, ale osvěžující. Krátká koupel však stačí a po osušení se převlékáme do voňavého a vydáváme se na cestu zpět. Nakukujeme ještě do místa kempu, kde jsme chtěli spát, ale pro dnešek vyl vybookovaný. Hodnotíme ho jako na první pohled dobrý, ale jdeme dál.
Začíná už být docela pozdě, nad horami, kde máme spát je husty černý mrak a za nedlouho se bude stmívat. A tak spěcháme k autu, protože potřebujeme ještě nakoupit.
Nakonec přijíždíme do kempu Feiteiras asi ve 20:40, je šero, mlha a kolem jsou ovce. Potěšila nás voda (snad pitná, ale stejně pijeme koupenou a vaříme z ní) a je pěkné někde vidět grilovací místa (to ale nevyužíváme). Stavíme stan, abychom to stihli ještě za světla, pak si dáváme rychlou večeři a nakonec zalézáme do spacáčků.