Ráno se budíme na budík v 6:40, v 6:50 vylézáme ze stanu a v 7:00 jsme už na vrcholku Bica da Cana nad kempem a pozorujeme východ slunce - nádherné! Asi hezčí než na Pico Areeiro. Hlavně tím, že je tu všeho všudy včetně nás asi 10 lidí. Další opozdilce se stejným cílem potkáváme cestou zpět do kempu.

Dáváme snídani, balíme stan a vyrážíme na PR17 do Boca da Encumeada. Výhledy ze začátku trasy na hory jsou nádherné! Kuba má zatejpovanou svoji bolavou patu a místy si stěžuje na bolest. První část cesty hodně klesáme a je nám jasné, že cesta zpět nebude příjemná! Sestup je místy proložen vyhlídkami, místy rovnou pěšinou podél krásné, poměrné široké a objemné levády, což je velmi příjemné. Součástí trasy jsou také dva tunely, z nichž delší má 800m. V té chvíli zjišťujeme, že jsme si zapomněli čelovku a také, že jsme si nedobyli dostatečně mobili. Takže Terka asi 10%, Kuba asi 20%. Nic moc na to, že musíme svítit v tunelu mobily.

Před prvním tunelem čekáme, až vyjde skupinka Čechů, kteří jdou většinou bosi. Říkají nám, že tunel nejde projít suchou botou, protože leváda je rozvodněná a místy je hodně vody. Zvažujeme situaci, ale nakonec se rozhodujeme vykročit v našich pohorech s tím, že je kdyžtak sundáme. Dobře jsme udělali, jelikož všechny kaluže i jiná místa pod vodou s pomocí hůlek zdoláváme. Zastavujeme se až cca 10m před koncem tunelu, kde je cesta zhroucená do levády a skutečně se nedá překročit suchou nohou. Je to tak na 2 kroky vodou a tak sundaváme boty a zbytek tunelu procházíme bosi. Pak chvilku osycháme, jdeme se pofotit k vodopádu padajícího hned za tunelem a pokračujeme dál.

Druhý tunel už je bez vody a tak jsme ještě s pár zastávkami na focení kytiček za chvíli u restaurace v Boca da Encumeada. Dáváme si lasagně a masový sendvič s pečenými batátami. Moc dobré a je toho hodně. S nacpanými pupky a trochu dobitými telefony jsme rádi, že zpáteční cesta začíná rovinou, než se dostaneme do úseku stoupání.

Zpět musíme jít tou samou trasou, jelikož druhá polovina PR17 je uzavřená. Docela nasazujeme tempo a před druhým tunelem opět sundaváme boty, po přejití zavodněného místa je ve tmě za světla mobilu nazouváme a postupujeme dál. Zhruba ve 3/4 se Terce vybíjí úplně mobil a to znamená už jen jedno světlo - Kubův mobil. Cesta jde v tunelu proto o trochu pomaleji, ale úspěšně ho procházíme a pak už stačí bohatě jen jeden mobil.

Poslední část je nepříjemná - funíme neustále do nepříjemného kopce a po zhruba 4 hodinách zpáteční cesty se dostáváme opět k autu, docela vyřízení. Ještě se jdeme v rychlosti umýt do kempu do korýtka s tekoucí vodou a vydáváme se do dalšího kempu Fonte do Bispo, který je vzdálený asi 10 min jízdy autem.

Přijíždíme na místo a zjišťujeme, že se ke kempovacímu místu nedá zajet autem. Balíme proto vše do dvou batohů a zbytek bereme do ruky, auto necháváme na kraji silnice a scházíme kousek dolů po cestě k prostoru vyhrazenému pro stany. Už jsou tu další dva páry, které si dělají momentálně už večeři. Takže postavíme rychle stan a následujeme je. Je tu už docela zima, ale příjemné je, že jsou tu toalety docela v pěkném stavu, tekoucí voda, venkovní krb na grilování a několik stolků s lavicemi.

Najíme se a protože fakt přituhuje, zalézáme krátce po západu slunce do stanu do spacáků!