Po tradiční ranní rutině necháváme postavený stan v kempu a vyrážíme na odpočinkový den kvůli Kubově noze.

Jedeme cestou na západní pobřeží, přičemž hned po cestě chytáme déšť. Hezky to vyšlo. Nicméně první plánovaná vyhlídka byla k ničemu kvůli oblačnosti a dešti, a tak hledáme kavárnu a jedeme do ní asi 20 min.

Jedná se o kavárnu ve městě Calheta s vlastní pražírnou tady na Madeiře. Nepohrdli jsme Cappuccinem, Flat Whitem ani “paštajem” nebo mandlovým croissantem. Vzhledem k vlastní pražírně si kupujeme kávu na doma a vyrážíme dál.

V plánu jsou dvě vyhlídky vzdálené asi 30 min chůze a tak Terka navrhuje nechat auto ve městě tam, kde je - u kavárny - ať se projdem. Kuba protestuje, ale je to prd platný. Po 15 minutách zjišťujeme, že cesta na první vyhlídku je zavřená kvůli stavbě. Ze stejného důvodu je zavřená i turistická cesta ke druhé vyhlídce, a tak musíme po silnici. A ještě k tomu začíná pršet. Když dorážíme na místo, mraky se trochu rozfoukaly a my máme celkem hezký výhled na útesy. Fotíme, obdivujeme a jdeme zpět k autu.

Další cesta vede na jinou vyhlídku - Miradouro do Ponta do Pargo, na které jsme si chtěli dát oběd. Je totiž 13:30. Balíme potřebné věci do batůžku a vyrážíme ke stolečku asi 300m. Přesně ve chvíli, kdy jsme tam dorazili, přišel mrak a začalo pršet. Otáčíme to a běžíme zpět do auta. Nevyhnuli jsme se tak obědu v autě.

Jedeme dál. Další zastávka je Calhau das Achadas a nejstrmější lanovka na světě (sklon 98%). Kuba zkušeně parkuje podélně na strmé silnici mezi dvěma auty. Říká se, že ťukance na Madeiře jsou běžné, ale nám se vyhnuly. Možná i díky asistentovi rozjezdů do kopce v našem malé Fiátku Panda. I díky tomu je parkování v kopcích snazší.

Na rozdíl od ostatní se jdeme jen podívat na lanovku z horní stanice jak vypadá. Je to děsivé - jezdí pouze dvě proti sobě, cena 2€ za osobu a všichni čekají frontu. Nám se to nelíbí a spodní část u moře nenabízí nic extra. Tak fotíme a vracíme se k autu, přičemž popojíždíme asi 10 minut k vyhlídce Miradouro da Ponta da Ladeira, ze které je lanovka vidět celá z jiného úhlu. Je to impozantní, ale děsivé.

Po ní se vracíme zpátky do kempu, přičemž to bereme přes Minimercado vybrané podle recenzí, protože potřebujeme dokoupit jednu omáčku, abychom dodělali těstoviny. Majitelka/prodavačka se s námi dala na chvilku do řeči - myslela si, že ČR patřila do Sovětského svazu. To jen taková zajímavost. Nicméně pokračujeme dál. Jakmile jsme se vrátili do kempu, vydali jsme se ještě do místní kavárničky na kávičku. Po ní si Terka šla lehnou a Kuba koukal na hokej. Nakonec kolem 19:00 večeře a pak hurá spát.