Devatenáctý den na Srí Lance naznačuje, že se blíží přelet do Bangkoku. Ale až za pár dní. Dneska po snídani jdeme šnorchlovat se želvičkami do oceánu. Dostali jsme i příležitost je nakrmit mořskými řasami od našich průvodců. Je to super vidět je v přirozeném prostředí a přitom je nijak neomezovat. Mělo to jediné negativum… máme docela spálená záda, a to i přes 2 vrstvy 50+ krémů na opalování. Ale co už.

Bereme batohy a stopujeme šílenobus do vesnice Koggala. Google mapy ukazují 35 min pro auto a 50 min pro bus. Jsme tam za 35. Když docházíme do ubytování, začíná pršet. Rozhodujeme se naobědvat a pak vyrazit směr někam. Po cestě potkáváme rybáře na klackách. Prý už je to spíš turistická atrakce, ale i tak zajímavé a na pohled autentické.

Jdeme dál. Když člověk nejezdí tuk-tukem nebo busem, ale jde občas pěšky, pozná Srí Lanku i z té neturistické strany. No není to tu moc zajímavé. Po asi 3 km docházíme na pláž. Je tam pár zahrádek od podniků, ale jinak ani noha. Rozhodli jsme se dát si kávičku v jednom z nich. Uběhlo pár desítek minut a prohozených vět a zapadá sluníčko. Tak fotíme a objednáváme lehkou večeři.

Pak následuje cesta po pláži zpět - je jen mírně osvětlená a místy vůbec. Vzhledem k našemu zjištění, že do písku se zavrtávají krabi, Terezka začíná trochu panikařit a skáče na chvíli Kubovi na spálená záda. Ano správně, ne na dlouho - bolí to. Každopádně jsme potkali pár krabů, kteří rychle zmizeli do písku a pak pár poustevníčků. Zajímavá stvoření.

Cestu zpátky nechceme pěšky. Koukáme do aplikace na tuktuky - 300 rupií, ale nejbližší je 10 min. Nicméně zastavuje kolemjedoucí a klasicky se ptá “want tuk tuk?”. Kuba se s ním dává do řeči a ukazuje destinaci. Řidič navrhuje 500. Kuba argumentuje, že níž než v aplikaci se nám nevyplatí a že kdyžtak počkáme na bus. Protiargument je, že on není z aplikace a je teď a tady. No ve zkratce nás stejně odvezl za 300 :)