Noc ze včerejška na dnešek byla pro Kubu náročná. Jeho záda po želvičkách na slunci svítí jak červená na semaforu. Občas se v noci vzbudil, když se ocitl na zádech, ale dalo se to. Oba jsme se probudili relativně brzy a ačkoliv jsme měli poprvé ubytování bez snídaně, v místní restauraci snídani nabízejí, takže neváháme a snídani bereme od nich.

Po zaplacení doslova běžíme na stopnutý autobus, který zrovna přijíždí a jedeme do Galle. Po nějakých 30 minutách vystupujeme v rušném městě. Všude spousta lidí - místních, turistů i policistů. Hledáme naše ubytování kousek od centra a úspěšně ukládáme věci v krásném domě (alespoň interiérem).

Naším dnešním prvním výletem je procházka po “pevnosti”, kterou v historii vybudovali Nizozemci při obchodní kolonizaci jižní části ostrova Cejlon. Velikostně odhadem centrum Prahy skrývá uličky plné kaváren a restaurací, které po obvodu lemují hradby s děly mířícími do oceánu. Procházíme se po nich a místy vidíme malé varany, kteří si to štrádují mezi turisty.

Po prohlídce pevnosti hledáme něco k snědku a hlavně k pití! Je 34 stupňů a žízeň přichází stejně rychle jako spálení. Míříme do obyč supermarketu, který poskytuje kromě tekutin a zmrzliny také klimatizované prostory na mrazivých 24 stupňů. K obědu volíme drobné pečivo a plněné věci, které se tu prodávají na ulici.

Po druhé na Srí Lance používáme aplikace Pick Me (něco jako Uber), abychom si zavolali Tuktuk. Vzdálenosti jsou tu už na chůzi docela velké na to, kolik toho chceme vidět. Ceny jsou přívětivé - 3 km za 25-30 korun na naše.

Zavolaný tuktuk nás vysazuje i druhé dnešní zajímavosti - ruční “továrny” na bavlněné věci. Vítají nás místní dámy a poskytují nám prohlídku zdarma. Provází nás celým procesem od sklizně, přes sušení, barvení, máchání, navíjení až po ruční práci na tkalcovském stroji. Všichni jsou tak upřímně ochotní a usměvaví. Terka si zkouší ruční navíjení a je nadšená. Po prohlídce si v butiku kupujeme suvenýr a míříme zpět do města.

Ještě než si stihneme zavolat tuktuk, nabízí nám pán s autem, který shodou okolností dovezl své klienty do továrny, že nás hodí na hlavní silnici. Neodmítáme a nastupujeme. Nic po nás nechtěl, fajn pocit :) v tuto chvíli už tuktuk voláme, protože to máme ještě 3 km do další zastávky.

Tou je nejprve kavárna a pak procházka po Unawatuna pláži až k tzv. jungle pláži. Je to taková malá skrytá plážička schovaná v “džungli”. Dáváme si fresh džus a pokračujeme směrem zpátky na hlavní, abychom našli něco k večeři.

Poprvé končíme v místě, o které by asi turista normálně nezavadil, ale jí tu místní a my se zastavili. Hned nás odchytává obsluha a my s dojmem, že by to mohlo být levné, jdeme dovnitř. Hezky se o nás starají, nicméně pak přichází překvapení. Když Terka řekla, že nechce pálivé, stejně to bylo. Jako omluvu nám odpustili poplatek za servis. Sotva dojídáme (těsně když zapadlo sluníčko), nese nám náš číšních cosi v plechových miskách zdarma. Prý je ramadán a po západu slunce jim končí denní půst. To co nám přinesl je polévka, kterou jí muslimové při cestě s Mekky do Mediny - vývar s vločkami… na to už naštěstí nezbývá místo. Cenili jsme pohostinnost, ale nevypadalo to moc vábně. Každopádně žádný problém - platíme relativně nízkou cenu a se zavolaným tuktukem jedem zpět do našeho pohodlného ubytování.