Budicek 6:20, snidane 6:30 (spise chudsi oproti ostatnim, ale za ty penize si nestezujeme). V 7:30 nás vyzvedává náš průvodce do Knuckles s řidičem. Cestou nám ještě kupuje banány a sušenky na svačinu a vyzvedává oběd. Po zhuba 1h cesty vystupujeme uprstřed hornaté krajiny s čajovými plantážemi, bereme si vysoké návleky proti pijavicím (vlastne jsou to takové dlouhé volné ponožky, které se utáhnou nad koleny), balíme vody a vyrážíme na trek.

Začínáme a průvodce nám ukazuje kudy máme jít s větou “I will catch a rabbit”. S Kubou na sebe nechápavě koukneme, přemýšlíme, jestli jsme špatně rozuměli… ale jdeme dál po cestě a náš průvodce jde čůrat. Za chvilku nás dohání a po úvodním úseku široké cesty přicházíme k úzké stoupající pěšince, kde na nás čeká náš druhý průvodce pomocník. Stříkáme boty proti pijavicím a začínáme stoupat. Za chvilku prichazime k jednoduchemu kamennemu oltáři a náš průvodce trhá list, dává ho na oltář a vysvětluje, že je to pro boha lesů, aby nás ochraňoval na cestě od všech možných nebezpečí. Následně nám trhá také listy, my je také pokládáme na oltář a pokračujeme dál. Kubu zanedlouho dostane první pijavice - do podkolenní, tak je ošetřen ayurvedskou mastí.

Další menší zastávkou je první krásný výhled na hory. Našeho hlavního průvodce Gaminiho nechávám pozadu (má velký břicho a nemůže jít tak rychle).

Po dalším úseku zastavujeme na “leopardí skále”, která je tak pojmenovaná podle toho, že se tam občas vyskytnou leopardi. Dáváme si sváču a čeká nás nejhorší stoupání na samotných 5 vrcholků Knuckles (ve skutečnosti je to spíš 1 hora). Stoupání je opravdu náročné, místy je to spíš šplhání a lezení po 4, ale nakonec jsme na nejvyšším vrcholu za 35 minut a naš průvodce pomocník náš chválí, že jsme rychlí. Užíváme výhledů a pak sestupujeme zpět na leopardí skálu, kde už na nás čeká Gamini a dáváme si všichni oběd.

Po obědě se už všichni společně vydáváme zpět. Cestou nám ukazují několik leopardích bobků 💩 (tzv. leopard kaka), prodíráme se džunglí a nakonec odbočujeme z hlavní pěšiny k říčce a vodopádům. Sestupujeme a docházíme k jezírku pod vodopádem, kde si dáváme osvěžující koupel (nikdo jiný tu není - nádhera).

A pak už absolvujeme zbytek poměrně náročného někdy velmi strmého sestupu a dokázíme opět k našemu autu! Unavení přijízdíme do Kandy a pťři výstupu z auta z Kuby odpadává nasátá pijavice (fuj!). Zjišťujeme, že si pijavice Kubu našli na dalších třech místech, tak dezinfukujeme a lepíme. Samo o sobě to nebolí, jediný blbý je, že z toho dlouho teče krev.

Pak už jen vyrážíme na véču a vymýšlíme další plán. Pro vstup do Thajska bychom správně totiž měli mít i odletovou letenku. Vypadá to nakonec, že se přeci jen na chvíli podíváme do Japonska (z Bangkoku je to “jen” nejakych 6 h letu).

Dobrou!