Dnes je v plánu dojet na konec ostrova do národního parku Mu Ko Lanta a projít se tam. Po ranním budíčku a snídani vyrážíme půjčit kola … nebo skútr? Nakonec jsme se nechali přesvědčit na kola. Je pod mrakem a občas foukne vítr, tak to nemusí být takové peklo. Později jsme se přesvědčili o opaku, ale stále máme alespoň nějakou sportovní aktivitu. V plánu je dojet na jih - cca 17km a 400 výškových nahoru i dolu + stejnou cestou zpět. To převýšení jsme si uvědomili až při nekonečném zdolávání mnoha menších ale strmých kopců. 

Protože Kubovi nefungovala přední přehazovačka, tak jsme se asi po 2 km vrátili vyměnit kolo za jiné. Teď už dobrý (teda v rámci možností - obě kola nepřehazují nic moc a při brždění piští, ale funkční jsou a helmy máme). Po cestě na jih začalo prosvítávat slunce a to přineslo hrozné klima - 1,5l flaška padla většinou během dvou zastávek, cca po 8km. Takže jsme dokupovali - většinou na nějakých plážičkách. Zastavili jsme na dvou nejvíce doporučených - pláž Nui (Nui beach) a Bamboo (Bamboo beach) … konstatovali jsme že až tak úžasné to asi není no.

Po těchto zajížďkách dojíždíme na úplný jih ostrova, kde se rozléhá národní park Mu Ko Lanta (on se tedy táhne i dál směrem do středu ostrova, ale tam jsme nezajížděli). Před posledním strmým sjezdem kupujeme vstupenky za 200 THB/os a sjíždíme na parkoviště, kde necháváme ve stínu zamčená kola a helmy.

Jako první míříme na výběžek k majáku, obdivujeme výhled na moře, “prales” i palmy. Po slušném obědě a ananasovém fresh džusu vyrážíme na 1,5km dlouhý okruh džunglí - Nature Trail. Ačkoliv cedule slibují divokou zvěř, nevidíme nic moc víc, než pár opic (doslova pár) a pak exotickou flóru. 

Vracíme se zpět ke kolům a jedeme, už docela unavení, zpět. Po cestě jsme potkali opičí rodinku přebíhající silnici. Mamka ale nebyla úplně přátelská. Motorky ani auta jí sice moc nevzrušovaly, ale když projížděl někdo na kole (včetně nás), rozběhla se do silnice hlava nehlava a začala syčet. A to i když jsme jeli úplně na druhé straně. Měli jsme trochu nahnáno, co si budem. Naštěstí se vše obešlo bez škrábanců i čehokoliv jiného a my jeli dál.

Na konci našeho cyklovýletu jsme chtěli vrátit kola, ale bohužel - obsluha přijede až za hodinu. Tak jsme se domluvili na ráno. Nakupujeme snídani, mléko a instantní kávu. Šetříme, a tak je instantní kávička docela dobrá volba.

PS: Nakonec na Koh Lantě upouštíme od lekce vaření, protože jsme nenašli nic uspokojivého, co by splnilo naše očekávání. Nevadí nám to - zvládneme to i s recepty z internetu.