Ráno vstáváme do slunečného dne, v údolí je klasicky docela zima, stan máme mokrý zvenku a trochu zadýchaný uvnitř. Vše balíme, snídáme a vyrážíme na autobusovou zastávku. Čas máme tak akorát, že si stihneme koupit bagetu se sýrem v místní samoobsluze a přijíždí náš autobus. V městu Orsieres máme půl hoďky přestávku, tak necháváme věci v busu a jdeme na kafíčko do kavárny u nádraží. Pěkná kavárna s příjemnou obsluhou, dobrým kafem a bonusem jsou vyhřívané záchody. Po půl hoďce se vracíme do autobusu a čeká nás další část cesty do Champex Lac, kde jako jediní jedeme až na konečnou - Champex Lac, télé.

U lankovky ještě jednou využíváme bezplatné toalety a pak už vyrážíme směr Fenetre D´Arpette. Nejdříve stoupáme příjemnou lesní pěšinou podél potoka připomínající madeirské levády a následně se cesta rozšiřuje a my mírně stoupáme dál klidným tempem přes louku a následně lesíkem, kde míjíme několik cyklistů.

Po úseku širší cesty odbočujeme na menší pěšinu mířící vysoko do sedla. Po nějaké chvíli se rozhodujeme dát si pauzu na tyčinku na velkém kameni a občerstvit se velkým množstvím borůvek. Po svačince opět stoupáme a stoupáme. Když už se nám zdá, že nekonečné stoupání bude konečně za chvíli u konce, terén se výrazně mění a my místy doslova šplháme a lezeme přes velké kameny, kde předcházíme dva mladé Čechy. Finální úsek cikcak pěšinkou Terka lačná po výhledu na druhou stranu doslova vybíhá a Kuba dochází zhruba 5 minut po ní. V sedle děsně fouká, ale odměnou je krásný výhled údolí a ledovec po levé straně. V závětří si dáváme oběd - bagetu se sýrem a jablka, po kterém moc neotálíme a vyrážíme vstříct dlouhému sestupu. Terén je podobně jak na straně, po které jsme do sedla stoupaly, poměrně náročný - pěšina s menšími i většími kameny po většinu času docela strmá. Cestou se kocháme pohledem na ledovec a okolí.

Když už se nám opět zdá, že jsme skoro dole, dáváme si krátkou pauzu u dvou stolků na terásce u menšího stavení a doplňujeme vodu po vzoru jiného turisty - doufáme, že je pitná (asi byla - špatně nám nebylo). Pak nás čeká ještě značný kus cesty do údolí a my se nadobro vzdáváme myšlenky dnes dojít na chatu Col de Balme na švýcarsko-francouzských hranicích, kde je také možné bivakovat. Pokračujeme proto dál do kempu Le Peuty.

Kemp je poměrně malý, ale dostačující, levný, ale sprchy nejsou v ceně. Lehce nekomfortní jsou společné toalety a umývárky pro muže a ženy s pouze dvěma záchody. Stavíme stan a s myšlenkou večeře jdeme do místní refuge, kde nám však říkají, že už nám teď nic velkého neuvaří, protože připravují večeři v jurtě, ale že ještě mají místo a tak ikdyž je to poměrně drahé, tak souhlasíme a přidáváme se na seznam strávníků v jurtě - jen musíme ještě hodinu počkat. A tak vaříme čaj a jdeme se osprchovat - platíme 2x sprchu, lezeme do kabinky a máme dohromady 12minut. Sprchy jsou naštěstí opravdu teplé a umýt se je moc příjemné!

Pak už pelášíme na véču do jurty - vypadá to moc hezky! U stolu sedíme s dvěma holkami a zjišťujeme, že jedna je češka žijící ve Francii a druhá její francouzská kamarádka a tak se celou dobu dobře bavíme - anglicky. Postupně nám nosí jednotlivé chody - houbový krém, hlavní chod se salátkem a zákusek v podobě sladké švestky s krémem. No moc dobré to bylo. Pa už se jen jdeme zachumlat do teplých spacáčků a spát. Dobrou!