Poslední ráno vstáváme docela brzy, ještě se pomalu rozednívá a tak běžíme na kopeček kamenů vyhlížet východ slunce. V dálce se to krásně vybarvuje a tak čekáme až sluníčko začne osvicovat nejvyšší vrcholky hor. Pak sbíháme zpět ke stanu a děláme snídani a pomalu vše balíme. Kolem 8:30 už vycházíme z našeho bivaku a stoupáme k Lac Blanc. Místy je cesta poměrně strmá s dřevěnými žebříky připevněnými na skálu/kameny, ale po většinu případů nám to nedělá žádný problém.

Východ slunce u Lac des Cheryses
Sluníčko se klube za vrcholky
Lac Blanc

Na vrcholku cesta u chaty děláme pár fotek, ale více méně hned pokračujeme dál a čeká nás sestupová část k chatě La Flegere, kde snad doplníme vodu. Kocháme se nádhernými výhledy na masiv Mont Blancu s modrou oblohou v pozadí a sestupujeme. První část jdeme skoro sami, čím blíže jsme k La Flegere, tím víc turistů, spíše měšťáků, potkáváme - asi všichni míří k Lac Blanc a tak jsme o to víc rádi, že jsme v té oblasti byli až předchozí den večer a dnešní ráno, kdy tam lidí bylo minimum.

Sestup od Lac Blanc
Jezírko s odrazem hor cestou k La Flegere
Jezírko těsně nad La Flegere

U La Flegere přichází zklamaní - pitnou vodu tu nemají (alespoň to zvrdí) a tak si kupujeme kafčo, colu a vodu zase za “milion”. Alespoň tu mají toalety.

Po chvilce odpočinku v křesílkách pokračujeme dál. Procházíme příjemně více méně po rovince lesem, což je za dnešního tepla velmi příjemné a doufáme, že brzy potkáme studánky/pítka, která jsou v mapě. Míříme do Col du Brévent.

Přichází další zklamání, první studánka není a druhá je více méně jezírko v kamenné nádrži, do které přitéká čůrkem malý proud vody. No už nemáme skoro žádnou vodu a tak pro jistotu bereme tuto z jezírka, ikdyž se nám nezdá nejlepší. Pokračujeme dál a za chvíli začínáme opět stoupat, zanedlouho dáváme menší pauzu ve stínu a pak další s tyčkou před výstupem na Lé Brevent. Toto byl asi nejhorší výstup za celou dobu, ale asi hlavně protože na nás pražilo sluníčko, měli jsme málo vody a špatně se nám do kopce dýchalo. Opravdu úmorné nekončící stoupání do cikcaků bylo horší než zespodu vypadalo, na rozcestí v Col du Brévent dáváme další tyčinku a cesta dál už vypadá o něco přívětivěji a tak za malou chvilku házíme opět batohy na záda a pokračujeme. Příjemný terén se asi po 10-15 minutách opět změní v nepříjemné stoupání vedoucí až na samotný vrchol. Kubovi začíná být nedobře asi i z nedostatku vody a tak Terka nasazuje sprint a vybíhá na vrcholek s vidinou, že koupí nějaké sladké pití a seběhne za Kubou zpět, aby se co nejdříve napil. Omyl - na vrcholu není nic otevřeného a tak Terka zabírá alespoň lavici ve stínu a čeká až Kuba dojde.Po jeho příchodu se domlouváme, že alespoň převaříme vodu z jezírka… no ponaučení - priste ten filtr opravdu vezmeme!

První mírné stoupání ke Col du Brevent
Výhledy jsou krásné, ale to vedro!
Jezero Brevent

Převařenou vodu vypíjíme a asi po pul h přestávce vyrážíme na sestup - tentokrát už je před námi dlouhý sestup až dolu do Les Houches vystřídaný jen kratším úsekem roviny krátce před Refuge de Bellachat. U této chaty je také oficiální bivak, ale zůstávat tu už tedy nechceme a tak si jen kupujeme 4 malé vody (velké už nemají), chvilku posedíme a vyrážíme dál.

Nádherný sestup
Místy příjemnější
To se ještě smějeme… pak přijde krutý sestup až do Les Houches

Teď teprve začíná strmý bolestivý sestup a Kuba pajdá víc a víc. Terk mu odlehčuje o pár věcí z batohu a karimatku, ale nemá to příliš velký vliv a tak zkrátka pajdáme chvíli rychleji, chvíli pomaleji dál doků z kopce do údolí. Ještě jsme dnes neměli pořádné jídlo - oběd a tak Kuba dostává hlad. Takže zastavujeme kousek nad městem u stolečků u vyhlídky parking de Merlet a děláme poslední dehydratované jídlo. Po posilnění scházíme do města, kde náhodně zjišťujeme, že jsou zde autobusy zdarma a popojíždíme pár zastávek až pod naše parkoviště (Le Prarion), což nám značně zvedá náladu a pak už to máme jen kousíček do malého kopečku na parkoviště vyhrazené pro TMB. Teď už jen doufáme, že naše véčko najdeme po týdnu celé a zdravé.

A je to tak! Přežilo ten týden asi dokonce lépe než my. Takže sedáme do auta a jedem si koupit nějaké dobroty do obchodu na večer a zítřejší ráno a den. Po nákupu už je skoro 8 hodin večer a tak rychle “k Bábě do kempu” - rozuměj do stejného kempu, kde jsme spali první noc a už to tam známe.

Kemp “u báby”

Je tu ještě méně lidí než před týdnem a tak máme krásné prostorné místo, utíkáme do teplé sprchy a pak už jen mlsat a spinkat do autíčka! Doooobrou.