Ráno se probouzíme na budík v našem krásném apartmá už v 6:30. Prý máme být připraveni v 7 na odvoz na bus. V 7:20 furt nic, tak se ptáme, kdy to bude a odpovědí je, že autobus pro nás přijede přímo k vile v 8:00. Supr…. mohli jsme si přispat. No nic, tak si alespoň dáváme kávu a snídani zdarma a kolem 8 hodiny nás opravdu vyzvedává autobus směr Cao Bang.

Řidič je trochu šílený a jeho smích ještě víc. Projíždíme horskými průsmyky, přes sedla, v serpentinách i zatáčkami bez svodidel, vedle kterých jsou docela příkré srázy. No a náš řidič si vesele jede jak šílenec. Snažíme se zabavit nějakým seriálem.

Po asi 4 hodinách Terezce z toho začíná být špatně a všem v autobuse se chce na záchod. Řidič na otázku, jestli můžeme zastavit říká, že za 20 min bude pauza. Bezva! Po 40 minutách zastavujeme v koloně a řidič beze slova vystupuje a jde na záchod ke krajnici. Pánové následují, Terka popobíhá kousek dále. Za chvilku jedeme dál a po dalších 40 minutách stavíme na plánované zastávce. Vypadá to, že řidič chtěl oběd. Zkoušíme místní, byť vizuálně nevábný pokrm taky (prozradím, že to moje střeva zvládly).

Za hodinu po obědě nás vysazuje ochotně před homestayem. Vítá nás usměvavý mladý kluk, který vypadal, že anglicky umí, ale po chvíli zjišťujeme, že jen “Hello, how can I help you” a “yes” a trochu i další věci. 😀 Většinou však komunikujeme přes překladač. Naše dnešní noc je v levném pokoji za asi 230 korun - to odpovídá, ale zvládáme!

Večer se ještě jdeme projít do města. Je pátek a tak se uzavírá část hlavní silnice ve městě, začíná se tancovat a děti hrají různé hry - staví se věže, člověče nezlob se a mnoho dalšího a všichni včerně dospělých si to užívají!