Ráno nás v 7 mají vyzvednout naši “easyrideři” - aneb naši průvodci na motorkách. Jsme v Asii, takže v 7:30 vyrážíme směr snídaně - výborná místní polévka s čímsi, co nedokážeme pojmenovat, ale je to dobré, za 25 korun - pak nás berou do jejich oblíbené kavárny, kde si dáváme cappuccino za 36 korun (konečně relativně dobré kafíčko z kávovaru a ne jejich filtr) a následně už uspokojení vyrážíme na cestu.

Původně jsme si mysleli, že je budeme mít jeden den, ve kterém nás dovezou na místa, kam jsme chtěli, ale nakonec byl jeden z nich i jako průvodce, což bylo hezké. Řekl nám trochu o historii, jak to tam fungovalo, porovnání mezi Cao Bang a Ha Giang a spoustu dalších věcí, které jsme ani neočekávali. Nakonec jsme projeli skrz pár průsmyků a po asi hodině a půl jsme dorazili k tzv. Vin Quý Grass Hill - jedny z mála vápencových hor, které jsou porostlé pouze trávou a ne lesem. Děláme si s Terkou cca hodinový výlet na vrchol a pak pokračujeme dále paralelně s hranicemi s Čínou až k vodopádu Ban Gioc, který se nachází na samotných hranicích. 

Náš průvodce nás dovedl skrz vstup (vstupné 40K/os) až dovnitř a řekl nám, že je bohužel období sucha, a tak není v celé své kráse. Jinak je to prý jeden z největších vodopádů při hranicích na světě. Čínská strana je rozhodně více okupovaná než ta Vietnamská - klasika. Po pár fotkách a krátké procházce v okolí vodopádu prosíme naše řidiče, aby nás ještě dovezli k pagodě Chùa Phật Tích Trúc Lâm Bản Giốc nad vodopádem - je tu nádherný výhled na krajinu! Po ní už míříme na oběd - obrovská porce rýže, zelených fazolek, masa a špenátových listů za 30K/os.

Po obědě nás čeká ještě zastávka na panorama viewpoint v údolí Phong Nam. Cesta po kluzkých kamenech byla docela zajímavá a místy možná trochu nebezpečná. Nahoře jsme měli mít výhled na krásné bobkovité hory, ale bylo už dost pod mrakem s mlhou, takže nebylo nic moc vidět. Mimochodem, zataženo bylo celý den, ale teď se to odpoledne zhoršilo a místy mrholilo. Mrholit začlo i po sestupu, tak nám naši řidiči dali vtipné nepromokavé obleky. Kuba se do nich moc nevešel, tak mu praskli v rozkroku a kolem obrovských bot. No a začala cesta směr kemping pod horou Thung s angl. názvem Angel’s Eye (aneb oko ve skále).

Spoustu technických informací se dozvídáme až po cestě - jako třeba, že v kempu není sprcha a pokud chceme, tak musíme u místních. To jsme odmítli, protože to bylo v průběhu dne a neměli jsme s sebou žádné věci na umytí a tak jsme jeli dál. Po příjezdu jsme zjistili, že naše očekávání z obrázků bylo trochu jiné. Bylo tam pár glampingových stanů, jeden beduínský stan a jeden záchod (normální, ale zvenku jako kadibudka). Trochu jsme z toho byli v rozpacích. Stejně jako, že nám měli přivézt batohy, ale ani v sedm jsme je ještě neměli a furt nás ujišťovali, že za chvíli dorazí. Nebyl to žádný problém, jen jsme neměli vůbec tušení, jak to funguje, tak jsme měli spoustu otázek. No nakonec batohy dorazily a stejně tak i večeře. K večeři bylo grilování a každý dostal objednanou dávku masa a zeleniny - fakt obrovské množství. Následovalo pár piv, happy water, rozhovor s místníma přes google překladač a relativně brzký spánek.

Ráno jsme byli trochu rozbití - Kubu budilo vedro a hmyz, který vyluzoval furt nějaké zvuky hned za stanem. K tomu jsme spali na tvrdé podláždce, takže i fyzicky nic moc, ale furt jsme byli v hezkém prostředí!!! Ráno si Kuba k snídani dal instantní nudle a oba jsme dostali instantní kávu. Po chvilce jsme vyrazili na výlet směrem do “oka” v hoře.

Po pláních se ještě před příjezdem turistů pásli koně a bůvolové. Procházíme kolem, pak džunglí, až docházíme do oka - vypadá jako otevřená jeskyně. Zajímavý přírodní úkaz - pár fotek - výhledy a zpět.

Nasedáme i s batohy na motorky a myslíme si, že jedeme zpět do města. Omyl. Prý pokračujeme dále v naší túře (tady jsme zjistili, že máme řidiče a průvodce ne na jeden den, ale na dva a za cenu jednoho). Trochu zmatení to vnitřně přijímáme a užíváme si výhledy i následný oběd už ve vesničce Pac Bo.

Následně jedeme asi další 2 km a vysazují nás u tzv. Leninova pramene (Lenin´s stream). I když nám to při rezervaci psali v programu, tak jsme to přehlédli a nic si o tom nepřečetli. Nakonec se ukázalo, že je to asi nejsymboličtější věc pro Vietnamce. V tomto místě se totiž ukrýval Ho Chi Min, když se na konci první poloviny 20 století vrátil z exilu a plánoval revoluci a následně osvobození od francouzů, kteří Vietnam dlouho kolonizovali a vykořisťovali. Lenina zmiňují kvůli tomu, že byl pro Ho Chi Mina vzorem a ten mu chtěl pojmenováním potoku/ říčky vyjádřit obdiv . Prohlédli jsme si jeskyni, kde se schovával i památná přírodní místa.

Po návratu nás už čeká cesta do města. S otlačenými zadky nakonec vystupujeme u našeho pětihvězdičkového hotelu (pro trochu pohodlí) za 900,- na noc i se snídaní a loučíme se s našimi řidiči.

I přes pár negativ hodnotíme výlet pozitivně ve smyslu konečná hodnota za peníze. Vlastně jsme dostali privátní túru v rozsahu, za který si běžně účtují 185 dolarů na osobu (2 dny s řidičema, přespání v kempu s večeří a snídaní pro 2 osoby za cca 8150,-). My to měli za 2700,-, a to v tom započítáváme i první noc. Je to fajn. Teď si před další cestou dopřejeme trochu luxusu.